Historickost Jezisa Krista

Ty nejzávažnější klíčové okolnosti kolem zemských vrstev a zkamenělin se všeobecně lidem neříkají a patrně ani mnoho geologů si je neuvědomuje.

Na každém světadílu a na mnoha místech těchto kontinentů existují „ohromné hřbitovy zkamenělin“, kam byly smeteny po miliónech kusů rostliny a zvířata zahynuvší náhlou smrtí.

Tato místa jsou často napěchována jak suchozemskými, tak i mořskými tvory z jejich velmi vzdálených přirozených domovin a dokonce z rozdílných klimatických zón – všechny tyhle organizmy jsou v těchto hřbitovech zkamenělin vzájemně promíchány a pohřbeny zcela nepřirozeným způsobem.

Máme důkazy, že došlo k ohromné katastrofě, ve které tvorové všech možných typů společně zahynuli – tvorové většinou zdatní, mladí či staří, mající hbité nohy, silné svaly a ostré zuby. A k tomu spousta potravy kolem nich. Také jsou mezi nimi nalézány lidské výrobky.

Všichni tito tvorové společně zemřeli, náhle a násilnou smrtí, vysoko v kopcích a horách.

Zasaženi stejným děsem se jak divoká tak krotká zvířata zoufale snažila dostat se společně do vyšších poloh.

Někteří lidé přivázali svoje děti i sebe na silná zvířata, která by s nimi vyšplhala na nejvyšší vrcholy, aby tak unikli stoupajícím vodám.

Někteří se připevnili k vysokým stromům na kopcích nebo v horách, ale stromy byly vyrvány z kořenů a vrženy do divokých vln.

Jak vody stoupaly, lidé se snažili dostat do úkrytu v nejvyšších polohách. Často člověk zápasil se zvířetem o pevné místo…v příšerném dešti.

Na úbočích hor pak byli jako v pasti arény, napěchováni ve velkém počtu při sobě, tlačili se do jeskyň a hemžili na zemi před nimi.

Až do chvíle, kdy je vody dostihly a zakryly. Silná zvířata bez jakýchkoliv známek rozkladu zahynula. To není vůbec žádné přežívání nejzdatnějších. Zdatní a nezdatní, většinou spíše zdatní, staří a mladí s ostrými zuby, silnými svaly, hbitými nohami a spoustou potravy kolem nich, všichni zahynuli.

Země je i v tomto okamžiku v pohybu, mnoho těchto organizmů pohlcují zemské pukliny poté, co se různá zvířata shromáždila na vrcholcích těchto kopců. Poté je ohromné vlny překryjí mnohými horninami a úlomky hornin až se jejich kosti rozdrtí a popraskají. Zde, často po tisících, nohama vzhůru, jsou spláchnuty do prasklin a škvír, kde jsou pevně natěsnány.

Pokud jste si snad těchto věcí nebyli vědomi, tak o tom máme velmi zajímavá fakta.

Když jsou ve velké panice, tak masožravci i jejich kořist prchají společně. Ani se nenapadají, ani nemají ze sebe navzájem strach. Postiženi stejnou hrůzou si sebe navzájem vůbec nevšímají.

Jejich vzájemné nepřátelství se při společném strachu úplně vytratí.

DINOSAUŘI UTONULI SPOLEČNĚ S OSTATNÍMI TVORY

Ano, ať už byli jakkoli velcí, dinosauři utrpěli stejný osud, utopili se a poté byli velmi rychle pohřbeni. Někteří vědci tato fakta vědomě ignorují.

Velké hroby dinosaurů byly odhaleny v Albertě, Belgii, Novém Mexiku, Tanzanii, na Špicberkách a mnoha dalších místech.

Po celém světě nacházejí paleontologové jámy zkamenělých, narychlo pohřbených, dinosaurů, kteří zahynuli katastrofálním pohybem vody.

(L. Dingus and D. Loope. 2000. “Death in the Dunes.” [Smrt v dunách] Natural History 109,
no. 6; Orndorff, R. L., et al. 2001. “How the West Was Swum.” [Jak byl západ zaplaven] Natural
History 110, no. 5; Sereno, P. 1996. “Africa’s Dinosaur Castaways.” [Dinosauří ztroskotanci v Africe] National Geographic 189, no. 6)

V roce 1877 bylo nalezeno v belgickém uhelném dole v Bernissantu 20 kompletních koster obrovských iguanodonů (ornitopodní dinosauři). Samotná hornina ukazuje, že byli pohřbeni v divoké vodě a bahně potopy. Tito iguanodoni jsou dnes vystaveni v Královském belgickém institutu přírodních věd v Bruselu.

V poušti Gobi byl nalezen velký predátor, dinosaurus stále ještě svírající lebku své oběti – malého pancéřovaného dinosaura. Někteří plazi jsou nalézáni ve spící pozici, jejich kostry jsou stočené; jiní v pozici chůze, ve stoje či pádlování.

Zvířata byla chycena a pohřbena zrovna při svých různých aktivitách. Jiná byla zabita při snaze utéct. Tvorové byli uchováni v ohromných počtech.

Plachtící ptakoještěr měl ve svém vaku vložené kostry dvou druhů ryb.
Žaludky ichtyosaurů (mořských plazů tvaru delfínů) rovněž obsahují zbytky kořisti. Jiní právě rodili, když je postihlo náhlé pohřbení.

„Bylo vykopáno mnoho celých koster kachnozobých dinosaurů…v plovoucí pozici, se zvrácenou hlavou dozadu jakoby ve smrtelné agonii.“ (Bjorn Kurten, The Age of Dinosaurs [Věk dinosaurů])

Vypadají, že ve svých smrtelných křečích NAPÍNALI SVOJE TĚLA TAK, ABY UDRŽELI HLAVY NAD HLADINOU!

V Národním památníků dinosaurů, který se nachází částečně v americkém státě Utah a částečně v Koloradu, není žádná z dinosauřích koster kompletní. Kosti tam leží takovým způsobem, jako kdyby je někdo k sobě nahromadil. Zřejmě leží tak, jak je k sobě nanesly vody Velké Potopy.

Evolucionisté museli vyšpekulovat komplikované teorie, aby vysvětlili, proč tato suchozemská zvířata zahynula v divoké vodě.

Jejich zkroucené tvary, ohromné množství fosilních hřbitovů spolu s přítomností celých koster vykazujících známky rychlého pohřbení, to vše mluví pro kolosální potopu.

Tato masivní pohřbení jsou tím, co bychom očekávali, kdyby se opravdu v dávných časech událo něco jako biblická Potopa. Zvláště ve světle faktu, že tyto vodou vytvořené hřbitovy lze pozorovat po celém povrchu planety, se toto vysvětlení jeví jako výrazně pravděpodobné.

V roce 2003 oznámil Joe Taylor z texaského Muzea zkamenělin Mt. Blanco: „V Montaně, na místě, kde se nacházejí zkame

něliny t-rexe, jsme našli společně s rexem části triceratopse, hadrosaura a raptora (to jsou všechno suchozemská zvířata) promíchané se zuby krokodýlů, uzavřených škeblí a želv (zřejmě vodních želv).

„Na místě koloradské formace Morrrison jsme našli sauropody, stegosaura a allosaura (taktéž suchozemci) promíchané s rybami, krokodýly a želvami. Jeden velký sauropod je vzhůru nohama a 3 metry od něj vzdálený ankylosaurus je pravděpodobně také převrácen.

„Pokud vím, všichni ankylosauři až dosud v USA nalezení jsou pohřbeni nohama vzhůru, což naznačuje pohřbení vodou.“

ZAHYNULI JAK DINOSAUŘI, TAK I LIDÉ

Je velmi důležité poznamenat, že existuje mnoho důkazů o tom, že dinosauři a lidé žili bok po boku (Ale o tom je ještě

jiné pojednání.)

Na všech částech světa máme důkazy o společném současném hromadném vyhynutí – a okamžitém pohřbení! JAKÝM ZPŮSOBEM BY K TOMU MOHLO DOJÍT?

Dávná smrt těchto tvorů mluví mocným hlasem k této současné generaci; nevypovídá o pomalém evolučním vývoji a pohřbívání, ale o mocné celosvětové Potopě.

LEGENDY

Máme bohatý důkazový materiál o tom, že většina životních forem – včetně dinosaurů – tuto velkou katastrofu přežila a pokračovala ve svém životě až do moderních časů.

Paměť lidských národů je plná zachovaných zápisků o setkávání s velkými tvory, kteří dobře odpovídají popisu dinosaurů (jak je nazýváme až dnes).

Čím jsou tyto starobylé příběhy starší, tím jsou ve svých faktech kvalitnější, zatímco ty mladší mají tendenci k větší fantazii, což lze očekávat, když se dinosauři nyní stali raritou.

* Stará vědecká kniha Historia Animalium říká, že „draci“ žili v Evropě až do pozdního šestnáctého století. Je tam ale řečeno, že tato zvířata byla tehdy velmi zřídkavá a relativně malá.

*Jeden irský pisatel podal zprávu v roce 900 po Kr. o setkání s obrovským živočichem, který měl tlusté nohy, silné drápy a „ocelové“ destičky na hřbetu. Byl to stegosaurus?

*Francouzské město Nerius změnilo svoje jméno poté, co tu byl zabit „drak“ s dlouhými ostrými rohy na své hlavě. Byl to pravděpodobně triceratops.

*Některé staré čínské historické knihy dokonce mluví o rodině, která si držela „draky“ a vychovávala jejich potomky. Říká se tam, že v těch dnech čínští králové používali „draky“ k tažení královských vozů při zvláštních příležitostech.

*Gilgameš z Babylónu (ten, který se živil lesními plody) bojoval s těmito tvory; dále král Morvidus z Walesu kolem roku 336 před Kristem (byl tímto zvířetem zabit); král Peredur z Walesu (ten toto zvíře zabil na místě zvaném Llyn Llion); dále Beowulf z Evropy kolem let 495-583 po Kr. (ten zabil dvě tato zvířata, ale v boji s dalším ztratil svůj život ve věku 88 let); Siegfried ze starověkých Teutonů; Tristan, král Arthur a Sir Lancelot z Británie, a také samozřejmě známý Svatý Jiří (asi 300 po Kr.)

Rané zápisky o boji mezi Sv. Jiřím a drakem jsou mnohem střízlivější a věrohodnější než pozdější populární zkazky v dětských knihách a bájích. V těchto příbězích mohou být určité základní rysy pravdy.

*Fraserovi z Glenvacky se přičítá zabití posledního známého „draka“ ve Skotsku. Podle historických záznamů to bylo kolem roku 1520.

*Farmář v severní Itálii zabil 13. května 1572 tvora podobného dinosaurovi. Prověřoval to a popsal italský vědec Ulysses Aldrovandas.

Já mám svoje záznamy napěchované podobnými historickými zprávami.

Na těchto zprávách a legendách o těchto „dracích“ je něco šokujícího:
1. Jsou doslova po celém světě
2. Ve mnoha rysech se shodují tito zabití tvorové s dinosauřími zkamenělinami.

Tímto povídáním jsme se dotkli jen povrchu. Je toho mnohem… mnohem víc.